Já,abych pravdu řekla,se do Bulharska nějak bojím jet.V roce 1969 jsem jako malá s rodiči zažila nezapomenutelnou dovolenou v Bulharsku pod stanem u moře v nynější přírodní rezervaci Arkutino.To ještě nikde nebyl žádný hotel,prostě nic.V místech,kde zrovna domorodci vysekali vysoké rákosí podobné bambusu,tak udělali první malý bar Lilia.Pláže nepoznaly ještě moc turistů a to co bylo v moři,na plážích a na pevnině,to se nedá dneska už zažít.Moře doslova plné krabů,poustevníčků,rybiček,úžasných barevných medůz,které nám ani jednou neublížily.Na pláži pod nynějším luxusním resortem se váleli tuleni.Venku běhaly všude krásné želvičky,u skal pohřebiště nádherných mušlí.Vozili jsme se na tvrdohlavém oslíkovi,dělala jsem ohrádky pro želvičky,které mi do rána z toho stejně všechny utekly.Dokonce tam přijel i pán s pojízdnou kárkou s úžasnou bábovičkovou smetanovou zmrzlinou a to v kornoutu,který jsme u nás ještě neznali.Bábovičky se dávali u nás do takových oplatkových misek.Ta volnost,příroda,prázdné pláže,klid.To se nezapomíná.
Kdežto dovolená v roce 1977 u Albeny v kempu s šílenými záchody a úplavicí to již byl horor.Nabitý kemp,betonové hnusné hotely,které tam stojí asi trochu opravené dodnes,jen ještě přibyly.Bojím se,že do třetice by mě čekalo ještě něco horšího .
Kamarádka si libovala minulý rok v Achtopolu.Ale postupně z ní vypadlo,že pláže moc volné nebyly,plavky měla zničené nějakými ostrými štětinkami ve vodě a musí si koupit nové,které jí to zase zničí.A do rána do čtyř jim tam hrála venku turecká hudba a třeba pán z vedlejšího apartmá si musel koupit špunty do uší a šílel z toho.Zatím to,co hledám nalézám už jenom v Řecku.Francie,Španělsko,ani Itálie nemají tak úžasnou volnost u moře a jeho okolí,jako Řecko.Francii miluju,památky v Itálii jsou nepřekonatelné a ze Španělska mi stačí se jenom podívat na fotky a vidím,že to není můj styl.Mrakodrapové hotely u nabitých pláží nemohu vidět ani na fotkách,natož doopravdy.