Ráda bych se poradila: Davíde má 3,5 roku a nedávno začal sám chodit za kamarádkou v ulici, která bydlí asi 30 m od nás. Řekne, že jde, dokáže se vyhýbat autům i kolům, ale tak nějak si říkám, jestli není ještě malý na to, aby někam sám chodil....
Jak to máte vy? Bydlíme na vesnici, auta tu jezdí málo, je tu značka obytná zóna.

Měla bych strach ho pouštět, člověk nikdy neví, zvlášť v dnešní době. Každopádně bych ho doprovodila...

zkopčím ti, co jsem psala na duchovní na Chatu:

Já vidím děti dvanáct, třináct let, jak jezdí na kole, skejtu po ulici... to není jen o věku. Anička, Jakub, ti přeci už byli dost velcí aby věděli, že s cizíma lidma...
Není to jen o věku. Kamarádky kluk chce chodit z družinky sám. Je mu devět. Můj kluk chodil sám o rok dřív, holka ale ne, ta se doma i cestou bála... přitom na školu vidíme.
Pokud si Tulipky cestovatel postaví hlavu, tak jednou půjde bez pravidel a domluvy s tetou, která nemusí být doma. Já takhle odešla k babičce. Čili bych stanovila pravidla, žádný courání. Jak se od tety vrátíš, už nepůjdeš a párkrát bych ho pošmírovala, jak psala Lupina.
Zákazy nic neřeší. naopak. Cestou bude myslet na to, že mu máma vynadá a jak přelstí tetu, že to máma ví a auta si nevšimne. Když půjde s důvěrou, bude se cítit straší a dá si záležet.
Jsou děti, co nejsou schopné být sami ani na zahradě rodinnýho domu a pak takové, co je tam můžu nechat si hrát hodinu samotné a být v klidu.

A ještě otázka. Máš strach o Davídka, nebo je to spíš v rovině - co tomu řekne okolí, když je malej... Na tom totiž hodně záleží.
Ty znáš svý dítě nejlíp. Že něčí dítě nedojde v šesti letech na nákup neznamená, že to nazvládnou ty moje. Jde o vedení z rodiny. Sousedky kluk jezdil autobusem sám k babičce v deseti letech dvě hodiny a mý děti by v tomhle věku zablodily v tramvaji blok od domu... protože jsme prostě jezdili spolu a oni nemusely sledovat trasu...