zažila jsem prasata které chodily a neboli obházely pořád jeden dum. s moji kamarádkou sme sledovali stopu přišlo nam to divné proč by prasata obcházeli dum porád do kola. a proto bych se chtěla zeptat proč obchází ten dum? a s kámoškou sem tu stopu seldovali i odpoledne ale žádné prase sme nezahlídly ale slyšely sme jenom z dlouhé předlouhé dálky kviq já jsem začla panikařit a kámoška mě hnedkam uklidnila byla sem vistesovaná protože jsem na sobě měla červenou bundu prostě semse bála pak sme s kámoškou už rači zdrahli ale pomalu takže šli. pro mě to byl zážitek a pro kámošku normální story (bříběch )já na to myslí ještě tedkam ale moje nejky kamohjda je v poho a už na to zapomela mela prý příhodu s prasetem jak ji stouplo na záda já jsem se u toho upolně odreaqovala.Ps nedokážu pochopit proč chodí kolem toho bytu

Pokud máte takovéhle zajímavé 'historky', tak se nám příště prosím neváhejte ozvat. Můžeme se domluvit na článku, který si přece jen přečte více lidí než jen debatu...

Účelem mého článku není vyvolat diskusi,ale spíše doplnit nový článek autorky Lenky Kadlíkové o Divokém praseti,který vyšel včera.
Každý člověk má ve své profesi oblast,kterou preferuje,nebo která je mu bližší a sympatičtější.V mém případě je to právě Prase divoké.Přes poměrně malý mozek považuji ,,divočáka" za nesmírně inteligentní zvíře.
Zažil jsem případ (na vojně) ve VVP (Vojenský výcvikový prostor) Hradiště (Doupov).Kdy byl vedle jídelny postaven kojntejner na odpadky.V noci přišla bachyně se sedmi selaty.Nejdříve větřila a nemohla se do kontejneru dostat.A pak jsem nevěřil svým očím.Jedno sele po druhém nabrala rypákem (ryjem) a naházela do kontejneru.Je jasné,že z ,,hostiny" tolika selat měla něco i ona.Když se selata nažrala,prostě seskákala dolů.Považoval jsem to za náhodu.Dokud se to neopakovalo i následující noci.
Jiný případ se mi stal opět ve VVP,tentokrát Boletice u Lipenské přehrady.Bylo to v únoru za jasné noci.Vzbudil mě strážný,že v táboře jsou prasata.Bachyně s asi pěti ,,lončáky".Měl jsem po kapsách nějaký chleba (jako konečně každý voják na cvičení).Dřepli jsme si se strážným na bobek a já začal házet chleba.Prasata,která nebyla zvyklá na lidi a tudíž se jich nebála,šla stále blíž a blíž.Až jsem na nastavené dlani (jak se krmí třeba kůň,aby vás nekousl)nabídl kůrku chleba nejbližšímu praseti.
A ono si ji vzalo přímo z ruky.Přiznám se,že dneska už bych tak neriskoval,ale stalo se.Strážný,kluk z Prahy absolutně nechápal.
Jak si prasata zvykají na lidi svědčí i případ z Horšovského Týna.Asi předloni v zámeckém parku,kde je zakázaný odstřel (pochopitelně),bachyně vyvedla mladé.Po setmění chodila prasata na žaludy v bezprostřední blízkosti lidí mezi základní školou a restaurací Čerchovanka,pár metrů od frekventované komunikace.
Autorka článku píše o tom,že přestože je prase přemnožené,je těžké je spatřit.S tím souhlasím.Vím však o místech,kde je najdu i přes den na...100%.Záleží samozřejmě na období,kdy bych se tam odvážil.V období vodění mladých určitě ne.
A ještě ke zbarvení.Viděl jsem dospělého divočáka cihlově červeného.To ovšem považuji za raritu.